Úroveň: A1
Lidsky řečeno
Němčina se čte skoro tak, jak se píše, jen musíš znát pár pravidel pro dvojice písmen: ei čteš [aj], ie čteš [í], sch čteš [š]. Každé podstatné jméno se píše velkým písmenem: der Tisch, die Schule, das Auto. A sloveso stojí v oznamovací větě vždy na druhém místě. S těmito třemi věcmi zvládneš první věty hned dnes.
Samohlásky: dlouhé a krátké
Samohláska je dlouhá, když po ní následuje jedna souhláska, h nebo když je zdvojená. Je krátká před dvěma souhláskami.
| Pravidlo | Příklad | Čti zhruba |
|---|---|---|
| zdvojená samohláska = dlouhá | das Boot, der Tee | [bót], [té] |
| samohláska + h = dlouhá (h se nečte) | gehen, die Uhr | [géen], [úr] |
| samohláska + jedna souhláska = většinou dlouhá | der Name, gut | [náme], [gút] |
| samohláska + dvě souhlásky = krátká | die Mutter, kommen | [mutr], [komen] |
Dvojice písmen, které čteš jinak
| Píšeš | Čteš | Příklad | Překlad |
|---|---|---|---|
| ei, ai | [aj] | mein, nein, der Mai | můj, ne, květen |
| ie | dlouhé [í] | die Liebe, vier, sieben | láska, čtyři, sedm |
| eu, äu | [oj] | neu, heute, die Häuser | nový, dnes, domy |
| au | [au] | das Haus, auch | dům, také |
| sch | [š] | die Schule, schön | škola, hezký |
| tsch | [č] | Deutsch, tschüs | němčina, ahoj (na rozloučenou) |
| sp, st na začátku | [šp], [št] | spielen, die Stadt | hrát, město |
| z, tz | [c] | zehn, die Katze | deset, kočka |
| v | [f] | der Vater, viel | otec, hodně |
| w | [v] | was, wohnen | co, bydlet |
| s před samohláskou | [z] | die Sonne, sie | slunce, ona |
| ß | ostré [s] | heißen, die Straße | jmenovat se, ulice |
| -er na konci | slabé [a] | der Vater, aber | [fáta], [ába] |
| -ig na konci | [ich] | zwanzig, richtig | dvacet, správně |
Ch: měkké a tvrdé
| Kdy | Jak zní | Příklad |
|---|---|---|
| po a, o, u, au | tvrdé české ch | acht, noch, das Buch, auch |
| po e, i, ä, ö, ü, ei, eu, po souhlásce a v -chen | měkké ch, jako když šeptem řekneš „j“ | ich, nicht, die Milch, das Mädchen |
| na začátku slova | často [k] | der Chor, der Charakter |
Přehlásky ä, ö, ü
| Písmeno | Jak ho vyslovit | Příklad |
|---|---|---|
| ä | jako otevřené české e | der Käse (sýr), spät (pozdě) |
| ö | rty našpul jako na o a řekni e | schön (hezký), hören (slyšet) |
| ü | rty našpul jako na u a řekni i | über (nad, přes), müde (unavený) |
Když na klávesnici přehlásky nemáš, napiš ae, oe, ue a za ß napiš ss: Strasse, schoen. Správně je ale Straße, schön.
Jak se slovo čte?
Velká písmena
V němčině se velkým písmenem píše:
- každé podstatné jméno: der Hund, die Mutter, das Brot, die Liebe
- zdvořilé Sie (vy) a Ihr (váš): Wie heißen Sie?
- první slovo věty a vlastní jména
Malým písmenem se píše ich (já) uprostřed věty, slovesa a přídavná jména: Ich lerne gern Deutsch.
Pozdravy a rozloučení
| Německy | Česky | Kdy |
|---|---|---|
| Hallo! | Ahoj! | neformálně |
| Guten Morgen! | Dobré ráno! | do cca 10 hodin |
| Guten Tag! | Dobrý den! | přes den, formálně |
| Guten Abend! | Dobrý večer! | večer |
| Tschüs! | Ahoj! (na rozloučenou) | neformálně |
| Auf Wiedersehen! | Na shledanou! | formálně |
| Bis morgen! | Do zítřka! / Zítra ahoj! | když se zítra uvidíte |
| Danke! / Bitte! | Děkuji! / Prosím! | všude |
Du, ihr, nebo Sie?
| Oslovení | Komu | Příklad |
|---|---|---|
| du (ty) | kamarádům, rodině, dětem | Wie heißt du? |
| ihr (vy, více lidí, které tykáš) | skupině kamarádů | Woher kommt ihr? |
| Sie (vy, vykání) | cizím dospělým, v obchodě, na úřadě | Wie heißen Sie? |
Představení
| Německy | Česky |
|---|---|
| Ich heiße Jana. / Mein Name ist Jana. | Jmenuji se Jana. |
| Ich komme aus Tschechien. | Jsem z Česka. |
| Ich wohne in Brünn. | Bydlím v Brně. |
| Ich bin sechzehn Jahre alt. | Je mi šestnáct let. |
| Ich spreche Tschechisch und ein bisschen Deutsch. | Mluvím česky a trochu německy. |
| Freut mich! | Těší mě! |
Otázky: Wie heißt du? Woher kommst du? Wo wohnst du? Wie alt bist du? Wie geht's? Odpověď na poslední: Gut, danke. Und dir?
Doplň chybějící slovo
Čísla 0 až 20
| 0 null | 1 eins | 2 zwei | 3 drei |
| 4 vier | 5 fünf | 6 sechs | 7 sieben |
| 8 acht | 9 neun | 10 zehn | 11 elf |
| 12 zwölf | 13 dreizehn | 14 vierzehn | 15 fünfzehn |
| 16 sechzehn | 17 siebzehn | 18 achtzehn | 19 neunzehn |
| 20 zwanzig |
Pozor: sechzehn (ne sechszehn) a siebzehn (ne siebenzehn). Do telefonu se místo zwei často říká zwo, aby se nepletlo s drei.
Slovosled první věty
V oznamovací větě je sloveso na 2. místě. Na 1. místě může být podmět nebo jiné slovo, pak se podmět přesune za sloveso.
| 1. místo | 2. místo (sloveso) | zbytek |
|---|---|---|
| Ich | wohne | in Prag. |
| In Prag | wohne | ich. |
| Heute | lerne | ich Deutsch. |
Otázka bez tázacího slova začíná slovesem: Wohnst du in Prag? Otázka s tázacím slovem (wer, was, wo, woher, wie) má sloveso hned za ním: Wo wohnst du?
Lukas: Hallo! Ich bin Lukas. Wie heißt du?
Eva: Hallo, Lukas! Ich heiße Eva. Freut mich!
Lukas: Woher kommst du, Eva?
Eva: Ich komme aus Tschechien, aus Pilsen. Und du?
Lukas: Ich komme aus Österreich. Ich wohne in Wien.
Eva: Wie alt bist du?
Lukas: Ich bin siebzehn. Und du?
Eva: Ich bin sechzehn. Ich lerne Deutsch hier in der Sprachschule.
Lukas: Super! Tschüs, Eva, bis morgen!
Odkud je Eva?
Eva říká: „Ich komme aus Tschechien, aus Pilsen.“ Pilsen je Plzeň.
Kde bydlí Lukas?
„Ich komme aus Österreich. Ich wohne in Wien.“ Wien je Vídeň, pozor, ne víno (der Wein).
Kolik je Lukasovi let?
„Ich bin siebzehn.“ Sechzehn (16) je Eva.
Jak se zeptáš cizího pána v obchodě na jméno?
Cizímu dospělému vykáš: Sie s velkým S a sloveso ve tvaru heißen.