0 bodů

Němčina · 30 min

A1: výslovnost a první věty

Jak se čte němčina (ei, ie, eu, ch, sch, z, v, w, přehlásky a ß), velká písmena u podstatných jmen, pozdravy, představení, du a Sie, čísla do dvaceti a první otázky.

Úroveň: A1

Lidsky řečeno

Němčina se čte skoro tak, jak se píše, jen musíš znát pár pravidel pro dvojice písmen: ei čteš [aj], ie čteš [í], sch čteš [š]. Každé podstatné jméno se píše velkým písmenem: der Tisch, die Schule, das Auto. A sloveso stojí v oznamovací větě vždy na druhém místě. S těmito třemi věcmi zvládneš první věty hned dnes.

Samohlásky: dlouhé a krátké

Samohláska je dlouhá, když po ní následuje jedna souhláska, h nebo když je zdvojená. Je krátká před dvěma souhláskami.

PravidloPříkladČti zhruba
zdvojená samohláska = dlouhádas Boot, der Tee[bót], [té]
samohláska + h = dlouhá (h se nečte)gehen, die Uhr[géen], [úr]
samohláska + jedna souhláska = většinou dlouháder Name, gut[náme], [gút]
samohláska + dvě souhlásky = krátkádie Mutter, kommen[mutr], [komen]

Dvojice písmen, které čteš jinak

PíšešČtešPříkladPřeklad
ei, ai[aj]mein, nein, der Maimůj, ne, květen
iedlouhé [í]die Liebe, vier, siebenláska, čtyři, sedm
eu, äu[oj]neu, heute, die Häusernový, dnes, domy
au[au]das Haus, auchdům, také
sch[š]die Schule, schönškola, hezký
tsch[č]Deutsch, tschüsněmčina, ahoj (na rozloučenou)
sp, st na začátku[šp], [št]spielen, die Stadthrát, město
z, tz[c]zehn, die Katzedeset, kočka
v[f]der Vater, vielotec, hodně
w[v]was, wohnenco, bydlet
s před samohláskou[z]die Sonne, sieslunce, ona
ßostré [s]heißen, die Straßejmenovat se, ulice
-er na koncislabé [a]der Vater, aber[fáta], [ába]
-ig na konci[ich]zwanzig, richtigdvacet, správně

Ch: měkké a tvrdé

KdyJak zníPříklad
po a, o, u, autvrdé české chacht, noch, das Buch, auch
po e, i, ä, ö, ü, ei, eu, po souhlásce a v -chenměkké ch, jako když šeptem řekneš „j“ich, nicht, die Milch, das Mädchen
na začátku slovačasto [k]der Chor, der Charakter

Přehlásky ä, ö, ü

PísmenoJak ho vyslovitPříklad
äjako otevřené české eder Käse (sýr), spät (pozdě)
örty našpul jako na o a řekni eschön (hezký), hören (slyšet)
ürty našpul jako na u a řekni iüber (nad, přes), müde (unavený)

Když na klávesnici přehlásky nemáš, napiš ae, oe, ue a za ß napiš ss: Strasse, schoen. Správně je ale Straße, schön.

Vyber

Jak se slovo čte?

Velká písmena

V němčině se velkým písmenem píše:

  • každé podstatné jméno: der Hund, die Mutter, das Brot, die Liebe
  • zdvořilé Sie (vy) a Ihr (váš): Wie heißen Sie?
  • první slovo věty a vlastní jména

Malým písmenem se píše ich (já) uprostřed věty, slovesa a přídavná jména: Ich lerne gern Deutsch.

Pozdravy a rozloučení

NěmeckyČeskyKdy
Hallo!Ahoj!neformálně
Guten Morgen!Dobré ráno!do cca 10 hodin
Guten Tag!Dobrý den!přes den, formálně
Guten Abend!Dobrý večer!večer
Tschüs!Ahoj! (na rozloučenou)neformálně
Auf Wiedersehen!Na shledanou!formálně
Bis morgen!Do zítřka! / Zítra ahoj!když se zítra uvidíte
Danke! / Bitte!Děkuji! / Prosím!všude

Du, ihr, nebo Sie?

OsloveníKomuPříklad
du (ty)kamarádům, rodině, dětemWie heißt du?
ihr (vy, více lidí, které tykáš)skupině kamarádůWoher kommt ihr?
Sie (vy, vykání)cizím dospělým, v obchodě, na úřaděWie heißen Sie?

Představení

NěmeckyČesky
Ich heiße Jana. / Mein Name ist Jana.Jmenuji se Jana.
Ich komme aus Tschechien.Jsem z Česka.
Ich wohne in Brünn.Bydlím v Brně.
Ich bin sechzehn Jahre alt.Je mi šestnáct let.
Ich spreche Tschechisch und ein bisschen Deutsch.Mluvím česky a trochu německy.
Freut mich!Těší mě!

Otázky: Wie heißt du? Woher kommst du? Wo wohnst du? Wie alt bist du? Wie geht's? Odpověď na poslední: Gut, danke. Und dir?

Doplň

Doplň chybějící slovo

Čísla 0 až 20

0 null1 eins2 zwei3 drei
4 vier5 fünf6 sechs7 sieben
8 acht9 neun10 zehn11 elf
12 zwölf13 dreizehn14 vierzehn15 fünfzehn
16 sechzehn17 siebzehn18 achtzehn19 neunzehn
20 zwanzig

Pozor: sechzehn (ne sechszehn) a siebzehn (ne siebenzehn). Do telefonu se místo zwei často říká zwo, aby se nepletlo s drei.

Slovosled první věty

V oznamovací větě je sloveso na 2. místě. Na 1. místě může být podmět nebo jiné slovo, pak se podmět přesune za sloveso.

1. místo2. místo (sloveso)zbytek
Ichwohnein Prag.
In Pragwohneich.
Heutelerneich Deutsch.

Otázka bez tázacího slova začíná slovesem: Wohnst du in Prag? Otázka s tázacím slovem (wer, was, wo, woher, wie) má sloveso hned za ním: Wo wohnst du?

Lukas: Hallo! Ich bin Lukas. Wie heißt du?

Eva: Hallo, Lukas! Ich heiße Eva. Freut mich!

Lukas: Woher kommst du, Eva?

Eva: Ich komme aus Tschechien, aus Pilsen. Und du?

Lukas: Ich komme aus Österreich. Ich wohne in Wien.

Eva: Wie alt bist du?

Lukas: Ich bin siebzehn. Und du?

Eva: Ich bin sechzehn. Ich lerne Deutsch hier in der Sprachschule.

Lukas: Super! Tschüs, Eva, bis morgen!

Kvíz

Odkud je Eva?

Kvíz

Kde bydlí Lukas?

Kvíz

Kolik je Lukasovi let?

Kvíz

Jak se zeptáš cizího pána v obchodě na jméno?

Spoj dvojice

Spoj otázku s odpovědí

Roztřiď

Měkké, nebo tvrdé ch?

Kartičky

Kartičky: první slova