- Autor
- Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837), ruský básník, prozaik a dramatik
- Literární druh
- epika (próza, příběh s dějem a postavami)
- Žánr
- povídka s fantastickými prvky (někdy označovaná jako novela, přísně úsporná a s překvapivou pointou)
- Doba děje
- Puškinova současnost, 30. léta 19. století (hraběnčina vzpomínka na Paříž sahá o šedesát let zpět)
- Místo děje
- Petrohrad (v příběhu o hraběnce vystupuje také Paříž)
- Literární období
- ruský romantismus s prvky realismu (1. polovina 19. století)
- Vznik
- 1833 (napsáno na podzim 1833 na panství Boldino, poprvé otištěno v březnu 1834)
- Kompozice
- šest kapitol a krátký závěr, každá kapitola má motto (epigraf), chronologicky, vrchol je závěrečná karetní hra
Dílo za 30 sekund
Mladý důstojník Hermann je chladný, rozvážný a o hazard se nezajímá. Když se ale doslechne, že stará hraběnka zná tajemství tří karet, které vždy vyhrají, nedá mu to spát. Aby se k ní dostal, předstírá lásku její chudé chovance Lizavetě Ivanovně. V jejím pokoji ji vyděsí pistolí a stařenka zemře strachem. Pak se mu zjeví její duch a prozradí mu tři karty. Hermann dvakrát vyhraje, ale potřetí si místo esa vytáhne pikovou dámu, prohraje a zešílí.
Jaké tři karty mají podle příběhu vyhrát?
Hraběnčin duch Hermannovi pošeptá trojku, sedmičku a eso. Třetí den ale místo esa vytáhne dámu.
Postavy
Hlavní jsou tři: Hermann, hraběnka a Lizaveta Ivanovna. Vedlejší postavy tvoří přátelé z karetního stolu: Tomskij, Čekalinskij a Narumov.
Hermann
Chladný vypočítavý důstojníkDůstojník německého původu v ruské armádě, který má jen skromný majetek a spoléhá sám na sebe. Za své „tři jisté karty“ označuje počítání, střídmost a pilnou práci. Hazard nehraje, jen sedí a dívá se. Tajemství tří karet v něm vzbudí posedlost a ta ho zničí. Tomskij mu připíše profil Napoleona a duši Mefistofela.
Poznáš podle: že se karet nikdy nedotkne, dokud nezíská tajemství, a že na konci mumlá „trojka, sedmička, eso“.
Hraběnka
Stará dáma s tajemstvím karetPřísná stará dáma, která za mlada v Paříži proslula v hazardu. Podle Tomského vyprávění získala tajemství tří karet od hraběte Saint-Germain. Žije s chovankou, které život ztrpčuje. Hermann ji vyděsí tak, že zemře, a po smrti se mu zjeví jako přízrak.
Poznáš podle: tajemství tří karet a zjevení po pohřbu.
Lizaveta Ivanovna
Chudá chovanka, kterou Hermann zneužijeMladá dívka v domě hraběnky, která musí poslouchat všechny rozkazy a stará se o ni. Je osamělá a touží po lásce. Hermannovy dopisy bere vážně, a proto ho tajně pustí do domu. Když pozná, že mu šlo jen o tajemství, zhroutí se. Nakonec se provdá za syna hraběnčina správce.
Poznáš podle: naděje na lásku a hrůzy, když pozná Hermannovu pravou tvář.
Tomskij
Hraběnčin vnuk a vypravěč legendyHraběnčin vnuk a Hermannův známý. U karetního stolu vypráví historku o tajemství tří karet, a tím spustí celý děj. Sám tomu příliš nevěří a bere to jako anekdotu.
Poznáš podle: vyprávění o babičce a hraběti Saint-Germain.
Čekalinskij
Hazardní hráč u karetního stoluStarší zkušený hráč, u jehož stolu se odehrává poslední hra. Sedí klidně a mlčky. Právě on Hermannovi oznámí, že jeho poslední karta prohrála.
Poznáš podle: klidu, s nímž přijímá obrovské sázky.
Narumov
Hostitel noci s kartamiDůstojník, u něhož se na začátku povídky celou noc hraje. Hermann tam sedí a jen se dívá. U Narumova se také rozjede rozhovor, z něhož Hermann poprvé slyší o tajemství tří karet.
Poznáš podle: že u něj začíná příběh a že u jeho stolu Hermann nehraje.
Kdo je kdo?
Spoj postavu s tím, co o ní platí.
Jak dopadly tři večery?
Co se stane s kartou, kterou Hermann vsadí?
Děj v 5 krocích
- Začátek (1. kapitola): U Narumova se celou noc hraje karty. Hermann se jen dívá a nehraje, protože hazard nepovažuje za cestu k bohatství. Tomskij vypráví, že jeho stará babička, hraběnka, prý zná tajemství tří karet, které ji kdysi v Paříži zachránilo před zkázou.
- Zápletka (2. a 3. kapitola): Hermann nemůže tajemství dostat z hlavy. Začne dvořit chudé chovance hraběnky Lizavetě Ivanovně, píše jí dopisy a získá její důvěru. Lizaveta ho pustí do domu, aby se mohli setkat.
- Vývoj (3. a 4. kapitola): Hermann se ukryje v hraběnčině ložnici a počká, až se vrátí z plesu. Hraběnka tajemství nechce prozradit, a když na ni Hermann namíří pistoli, zemře strachem. Lizaveta pochopí, že ji Hermann jen využil.
- Vyvrcholení (5. kapitola): Na pohřbu se Hermannovi zdá, že mrtvá hraběnka mrkla. V noci se mu zjeví její duch a prozradí tři karty: trojku, sedmičku a eso. Podmínka zní, aby hrál jen jednou za den a oženil se s Lizavetou.
- Závěr (6. kapitola a závěr): Hermann u Čekalinského dvakrát vyhraje s trojkou a sedmičkou. Potřetí vsadí všechno na eso, ale místo něj si vytáhne pikovou dámu. Zdá se mu, že mrkla jako hraběnka. Hermann zešílí a skončí v nemocnici, kde jen opakuje „trojka, sedmička, eso“. Lizaveta se provdá za syna hraběnčina správce.
Co Hermannovi prozradí hraběnčin duch?
Duch hraběnky Hermannovi prozradí tři karty a nařídí podmínky: jedna karta za den a sňatek s Lizavetou.
Jak hraběnka zemře?
Hermann pistolí vyhrožoval, ale nestřílel. Hraběnka dostala takový strach, že na místě zemřela.
Co se stane s Hermannem na konci?
Místo esa vytáhne pikovou dámu a ztratí všechno. Zešílí a opakuje karty v nemocnici.
Která část děje to je?
Přiřaď událost k části příběhu.
Hlavní myšlenka, témata a motivy
Puškin ukazuje člověka, který chce získat bohatství bez práce a ochotně kvůli tomu obětuje city i morálku. Hermann není hazardní hráč, ale chladný vypočítavý muž. Přesto ho tajemství tří karet zasáhne tak, že ztratí rozum. Dívka, která ho miluje, je pro něj jen cesta k hraběnce a stará žena jen překážka. Zlo, kterého se dopustí, se mu vrátí.
Povídka je zároveň záhada. Puškin nechává otevřené, zda se hraběnka opravdu zjevila a pomstila se, nebo zda Hermann podlehl vlastní posedlosti. Čtenář si může vybrat realistické vysvětlení (halucinace), nebo fantastické (přízrak). Dostojevskij ji prý označil za vrchol umění fantastična.
Témata:
- Chamtivost a posedlost: touha po rychlém zbohatnutí zničí rozum i morálku.
- Zneužívání citů: Hermann předstírá lásku, aby dosáhl cíle. Lizaveta je pro něj jen nástroj.
- Osud a náhoda: hazard je symbolem toho, že se osud nedá spočítat, ani když se o to člověk snaží.
- Hranice mezi skutečností a fantastikou: přízrak může být skutečný, nebo jen výplod chorého mozku.
Motivy:
- Tři karty: trojka, sedmička a eso jsou lákadlo a pak past. Číslo tři se v textu opakuje.
- Piková dáma: karta, která se v rozhodující chvíli změní v hraběnku a Hermanna zničí.
- Pistole: nabitá, nebo ne, stačí, aby stará žena zemřela.
- Pohřeb a mrknutí mrtvé: předzvěst, že se hraběnka vrátí.
Co je hlavní myšlenka Pikové dámy?
Hermann obětuje city a zruší vlastní svědomí kvůli tajemství karet a skončí v šílenství.
Proč je příběh „fantastický“, ale přitom může být vysvětlen realisticky?
Puškin záměrně nechává prostor pro oba výklady. Právě v tom je kouzlo povídky.
Co znamená, že se místo esa objeví piková dáma?
Dáma je překvapivý zvrat. Čtenář nemá jistotu, zda se hraběnka mstí, nebo zda Hermann ztratil rozum.
Autor a doba
Alexandr Sergejevič Puškin se narodil 6. června 1799 v Moskvě ve staré šlechtické rodině. Vystudoval carské lyceum v Carském Selu a brzy se proslavil jako básník. Pro své svobodomyslné verše byl v roce 1820 poslán do vyhnanství na jih Ruska a později žil na rodinném panství Michajlovskoje. V roce 1831 se oženil s Natalií Gončarovou. Zemřel 10. února 1837 v Petrohradě po souboji s Georgesem d'Anthèsem.
Pikovou dámu napsal na podzim 1833 na panství Boldino a poprvé vyšla v březnu 1834 v časopise Biblioteka dlja čtenija. Podobně jako v roce 1830 mu i na podzim 1833 Boldino přineslo vlnu tvůrčí energie a vznikl tam také Měděný jezdec. Hazard patřil mezi oblíbené zábavy petrohradské šlechty a důstojníků, a právě v tomto prostředí se příběh odehrává.
Další díla: Evžen Oněgin (1823–1831), román ve verších. Povídky Ivana Petroviče Bělkina (1830). Měděný jezdec (napsáno 1833). Kapitánská dcerka (1836), román. Podle Pikové dámy vznikla opera Piková dáma (1890) od Petra Iljiče Čajkovského.
Ruský romantismus s prvky realismu: romantické jsou tajemství, přízrak a šílenství, realistické jsou přesné společenské prostředí a střízlivé vyprávění. Puškin se tu dívá na svět střízlivě a bez patosu.
Současníci: Nikolaj Gogol (Rusko, Revizor, Petrohradské povídky), Michail Lermontov (Rusko, Hrdina naší doby) a Edgar Allan Poe (USA, tajemné povídky, Havran).
Kdy a kde Puškin Pikovou dámu napsal?
Piková dáma vznikla na podzim 1833 v Boldinu a vyšla v březnu 1834 v časopise.
Jazyk a styl, rozbor ukázky
Vypravěč je vševědoucí a mluví v er-formě. Vypráví střízlivě, úsporně a bez zbytečných popisů, takže děj rychle spěje k pointě. Jazyk je spisovný ruský, přesný a stručný, bez básnických ozdob. Napětí vzniká z toho, co se jen naznačí. Každá kapitola začíná mottem (epigrafem), které předznamenává její obsah.
Ukázka z konce: u Čekalinského zbývá třetí karta. Hermann vytáhne místo esa pikovou dámu. Čekalinskij klidně oznámí, že jeho karta prohrála. Hermannovi se zdá, že dáma mrká a podobá se hraběnce.
- Zvrat (peripetie): očekává se eso, ale přijde dáma. Pointa se obrátí.
- Ironie osudu: Hermann, který věřil na počítání, prohrává na nejistotě.
- Symbol: piková dáma ztělesňuje hraběnku, vinu a trest.
- Opakování: „trojka, sedmička, eso“ se v textu opakují a na konci se mění v šílenou mantru.
- Fantastično bez vysvětlení: Puškin neřekne, jestli mrknutí způsobil přízrak, nebo Hermannova mysl.
Jaký je vypravěč Pikové dámy?
Příběh vypráví vypravěč, který zná všechny postavy a neprozradí, zda je přízrak skutečný.
Jak se označuje změna očekávaného esa v pikovou dámu?
Čtenář i Hermann čekají eso. Neočekávaný zvrat vytváří ironii osudu.