- Autor
- Vítězslav Nezval (1900–1958), český básník, prozaik a dramatik, spoluzakladatel poetismu
- Literární druh
- lyrikoepika (básník vyjadřuje city a úvahy, ale báseň má i dějové prvky)
- Žánr
- lyrickoepická báseň (básnická skladba o pěti zpěvech)
- Doba děje
- jedna noc ve 20. letech 20. století, s vzpomínkami do dětství a do doby vynálezce Edisona
- Místo děje
- noční Praha (ulice, mosty, hernice a kavárna, balkon) a imaginární svět Edisonovy práce
- Literární období
- poetismus (česká meziválečná avantgarda, 20. léta 20. století)
- Vznik
- 1928 (napsáno koncem roku 1927 v Dalešicích, poprvé vyšlo v létě 1928, od roku 1930 je součástí sbírky Básně noci)
- Kompozice
- pět zpěvů, rámcová stavba, refrény, ozvěny a variace; sám Nezval o ní napsal, že je „stavbou přísná sonáta“
Dílo za 30 sekund
Básník se v noci prochází Prahou a potká postavu, která je nejspíš jeho vlastním stínem. Vzpomíná na dětství, hovoří o amerických vynálezech a o Thomasi Edisonovi, který pro něj znamená odvahu, práci a tvořivost. Proti němu stojí hráči, kteří symbolizují spekulaci a prázdnotu. Na konci básník pochopí, že mluvil sám se sebou, a z balkonu se loučí s nočním městem. Báseň říká: smysl života dává tvořivá práce.
Co je podle básně hlavním poselstvím o Edisonovi?
Edison představuje tvořivou sílu a práci, proti prázdnotě hráčů a spekulace.
Lyrický subjekt a hlavní motivy
Báseň nemá klasické postavy. Mluví v ní lyrický subjekt (básník) a kolem něj se objevují symbolické postavy a motivy.
Básník
Lyrický subjekt, noční chodecMluví v první osobě, prochází nočním městem, vzpomíná na dětství a přemýšlí o smyslu života. Na konci zjistí, že celou dobu mluvil sám se sebou. Je to básníkova vlastní tvář, nikoli vymyšlená postava.
Poznáš podle: noční procházky Prahou a rozhovoru se stínem.
Edison
Vynálezce jako symbol tvořeníThomas Alva Edison, americký vynálezce, kterého Nezval považuje za moderního génia. V básni znamená odvahu, práci a pokrok a je protipólem hráčů. Báseň je mu věnována a oslavuje ho jako vynálezce nové doby.
Poznáš podle: žárovky, laboratoře a motivu tvrdé práce.
Hráči
Symbol spekulace a prázdnotyHazardní hráči, kteří sázejí a prohrávají. Prolínají se celou básní a stojí proti Edisonovi. Znamenají lehkomyslnost, náhodu a prázdnotu, kdežto Edison práci a smysl.
Poznáš podle: her v herně a v kavárnách, které se v básni několikrát vrací.
Stín
Básníkovo druhé jáTajemná postava, kterou básník potká v noci. Podle rozborů jde o jeho stín, vnitřní hlas pochybností a úzkosti. V pátém zpěvu se ukáže, že to byl básník sám.
Poznáš podle: setkání na začátku básně a odhalení v pátém zpěvu.
Co představuje který motiv?
Spoj motiv s jeho významem.
Stavba v pěti zpěvech
Báseň je rozdělena na pět zpěvů. Střídají se v ní básníkovy procházky, vzpomínky a obrazy Edisona. Stavba je rámcová: báseň začíná i končí v noční Praze, kdy básník mluví se stínem.
- 1. zpěv: Básník se v noci prochází městem, potká záhadnou postavu (svůj stín) a ve starých novinách najde článek o Edisonově vynálezu.
- 2. zpěv: Vypráví o Edisonově mládí (zmiňuje například záchranu chlapce před vlakem v roce 1862) a vzpomíná na vlastní dětství.
- 3. zpěv: Obdivuje Edisonovy vynálezy, techniku a pokrok. Edison je pro něj člověk, který dosáhl velkého díky tvrdé práci.
- 4. zpěv: Uvažuje o smyslu života a připomíná výjimečné osobnosti, které objevily nové věci.
- 5. zpěv: Básník pochopí, že mluvil sám se sebou, přejde na balkon a pozoruje noční Prahu. Postupně se loučí.
Kolik zpěvů má Nezvalův Edison?
Báseň má podtitul „Báseň o pěti zpěvech“ a dějově se vrací na začátek do noční Prahy.
Co básník zjistí v pátém zpěvu?
Pátý zpěv odhaluje, že tajemná postava byla básníkovým vnitřním hlasem.
Který zpěv to je?
Přiřaď obsah ke zpěvu.
Hlavní myšlenka a témata
Edison je symbolem tvořivé práce, která dává životu smysl i v době úzkosti a prázdnoty. Báseň je typickým dílem poetismu: oslavuje technický pokrok, fantazii a radost z tvoření. Zároveň ale nechybí stinná stránka, tedy úzkost a strach z prázdnoty, kterou ztělesňují hráči a stín.
Témata:
- Smysl života a tvořivé práce: člověk má hodnotu podle toho, co vytvoří. Každé dílo vyžaduje námahu a odvahu.
- Technika a pokrok: obdiv k vynálezům a k moderní civilizaci a zároveň obavy z jejích důsledků.
- Osamělost a úzkost ve velkoměstě: noční Praha, tajemný stín a hráči vytvářejí atmosféru nejistoty.
- Smrt a to, co po člověku zůstane: báseň uvažuje, co po nás zbude, a odpovídá, že je to naše dílo.
Motivy:
- Edison, žárovka a laboratoř jsou symboly světla, poznání a práce.
- Hráči a hazard jsou protiklad tvoření.
- Stín, noc a Praha vytvářejí tajemnou, snovou atmosféru.
- Mosty, svítilny, kavárny zachycují moderní velkoměsto.
Koho nebo co symbolizují hráči v básni?
Hráči stojí proti Edisonovi. On představuje práci a tvoření, oni sázku a prázdnotu.
Koho představuje v básni Edison?
Edison je americký vynálezce a pro Nezvala symbol moderního génia a tvoření.
Co podle básně zůstane po člověku?
Báseň odpovídá, že smysl života spočívá v tom, co člověk vytvoří.
Autor a doba
Vítězslav Nezval se narodil 26. května 1900 v Biskoupkách u Třebíče a zemřel 6. dubna 1958 v Praze. Patřil k nejvýraznějším osobnostem české avantgardy. V roce 1922 vstoupil do uměleckého svazu Devětsil, kde se setkal s Karlem Teigem, a spolu s ním se stal hlavním teoretikem a básníkem poetismu.
Poetismus vznikl ve dvacátých letech jako umělecký směr, který chtěl poezií oslavit život, hru, fantazii a radost. Nezval a Teige vydali Manifesty poetismu. Edison vyšel v létě 1928 jako pátý svazek edice Plejáda právě spolu s nimi.
Ve třicátých letech Nezval přešel k surrealismu. V roce 1934 založil Skupinu surrealistů v Československu, kterou v roce 1938 rozpustil. Po válce psal i angažovanou poezii a věnoval se také dramatu a próze.
Na Edisona později navázal elegií Signál času, napsanou po Edisonově smrti v roce 1931. Báseň byla zhudebněna jazzovým hudebníkem Janem Spáleným. Podle odborníků na ni mohla působit francouzská poezie Guillauma Apollinaira, zejména báseň Zóna.
Další díla: Pantomima (1924), Akrobat (1927), Básně noci (1930), Praha s prsty deště (1936), Valérie a týden divů (napsáno 1935, vyšlo 1945), Manon Lescaut (1940).
Poetismus je směr, ke kterému patří i Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl a další členové Devětsilu. Hlavním ideálem byla poezie jako hra a oslava života, radost z moderního světa a fantazie.
Současníci: Jaroslav Seifert (Na vlnách TSF), Vladislav Vančura (Rozmarné léto), Konstantin Biebl (Zlom) a Karel Teige (teoretik avantgardy).
S kým vytvořil Nezval základy poetismu?
Nezval a Teige stáli v čele Devětsilu a společně formulovali poetismus.
Co Nezval napsal po smrti Thomase Edisona v roce 1931?
Signál času je elegie napsaná po Edisonově smrti a navazuje na báseň Edison.
Jazyk a styl, rozbor ukázky
Báseň je psaná rýmovaným veršem (sdružené rýmy) a podle rozborů převažuje šestistopý trochej. Nezval staví skladbu na refrénech, ozvěnách a variacích, takže se verše vracejí v různých obměnách a vytvářejí hudební dojem. Sám o ní napsal, že je „stavbou přísná sonáta“. Jazyk je bohatý, hravý a plný neobvyklých obrazů. Střídá patos, ironii a oslavu techniky.
Ukázka: báseň často staví vedle sebe několik paralelních přirovnání, kterými vyjadřuje tvořivé napětí. V rozborech se uvádí například akrobat, matka, rybář nebo milenec. Slova se opakují a rozvíjejí, takže stoupá emoce.
- Refrén: opakovaný verš spojuje části básně a střídavě zdůrazňuje těžkost bytí a sílu tvoření.
- Paralelismus a výčet: stejně stavěné fráze vytvářejí rytmus a gradaci.
- Personifikace: noc, stín nebo smutek jednají jako živé bytosti.
- Metafora a přirovnání: obrazy noci a města mají snovou, básnickou podobu.
- Zvukomalba (eufonie): zvuk slov je důležitý, hudebnost verše je součástí významu.
K čemu slouží refrény v Edisonovi?
Refrény, ozvěny a variace dělají z básně „přísnou sonátu“ a drží pohromadě všech pět zpěvů.
Jaký je lyrický subjekt básně?
Báseň mluví v první osobě. Lyrický subjekt je básník, jehož stín se na konci ukáže jako on sám.