Lidsky řečeno
Pole je řada očíslovaných schránek v poštovní skříňce: pevně daný počet, očíslované od nuly. Vector je gumová skříňka, která se podle potřeby natáhne. String je vlak z písmen, který ti hlídá délku sám. A pozor: číslování od nuly znamená, že u pěti schránek je poslední číslo čtyři.
Obtížnost: 2 z 5.
Pole zděděné z C
#include <iostream>
int main() {
int a[4] = {10, 20, 30, 40};
int sum = 0;
for (int i = 0; i < 4; ++i) {
sum += a[i];
}
std::cout << sum << " " << a[2] << " " << sizeof(a) / sizeof(a[0]) << "\n";
}100 30 4Indexy jsou 0 až 3, takže a[2] je třetí prvek, 30. Výraz sizeof(a) / sizeof(a[0]) dá počet prvků (celková velikost děleno velikost jednoho prvku), ale jen tam, kde je a opravdu pole. Když pole předáš do funkce, „rozpadne se“ na ukazatel a sizeof už dá velikost ukazatele. Proto se v moderním C++ používají raději std::array a std::vector.
Pole nekontroluje meze. Zápis a[4] nebo a[-1] je nedefinované chování: program může fungovat, spadnout, nebo přepsat cizí data.
std::array z hlavičky <array> je pole pevné délky s pohodlnými metodami:
std::array<int, 3> arr{1, 2, 3}; // arr.size() je 3, arr.at(1) je 2std::vector: pole, které roste
#include <iostream>
#include <vector>
int main() {
std::vector<int> v;
v.push_back(5);
v.push_back(7);
v.push_back(9);
std::cout << v.size() << " " << v.front() << " " << v.back() << " " << v[1] << "\n";
v.pop_back();
std::cout << v.size() << "\n";
}3 5 9 7
2push_back přidá prvek na konec, pop_back poslední odebere. front() je první prvek, back() poslední, v[1] je druhý (7). Velikost zjistíš přes size(). Vector si prvky drží v souvislé paměti a vlastní je: když zanikne, uvolní je sám.
Co vypíše vector?
Úskalí: závorky při inicializaci
Kulaté a složené závorky u vector<int> znamenají něco jiného:
#include <iostream>
#include <vector>
int main() {
std::vector<int> a(3, 7);
std::vector<int> b{3, 7};
std::vector<int> c(4);
std::cout << a.size() << " " << b.size() << " " << c.size() << " " << c[0] << "\n";
}3 2 4 0a(3, 7) je „3 prvky, každý 7“. b{3, 7} je „seznam: dva prvky 3 a 7“. c(4) je čtyři prvky inicializované nulou. Za to, jak to překladač vybere, může pravidlo: složené závorky preferují konstruktor se seznamem hodnot.
Druhá past: operátor [] nekontroluje meze, metoda at() ano (vyhodí výjimku):
#include <iostream>
#include <stdexcept>
#include <vector>
int main() {
std::vector<int> v{1, 2, 3};
try {
std::cout << v.at(5);
} catch (const std::out_of_range&) {
std::cout << "out of range\n";
}
}out of rangev[5] by bylo nedefinované chování (nikdo neví, co se vypíše). v.at(5) vyhodí std::out_of_range, kterou program zachytí. K výjimkám se dostaneme v jedné z dalších lekcí.
Závorky a velikosti
std::string
std::string (z hlavičky <string>) drží text, pamatuje si délku a umí se zvětšovat. Spojování textu dělá + nebo +=.
#include <iostream>
#include <string>
int main() {
std::string s = "Hello";
s += ", world";
std::cout << s << " " << s.size() << "\n";
std::cout << s.substr(7, 5) << "\n";
std::cout << s.find("world") << "\n";
}Hello, world 12
world
7s je po spojení Hello, world (12 znaků: 5 + čárka + mezera + 5). substr(7, 5) vezme 5 znaků od indexu 7, tedy world. find vrací index prvního výskytu, 7. Když text nenajde, vrátí speciální hodnotu std::string::npos (velké číslo bez znaménka). Proto se výsledek vždy porovnává s npos, ne s -1 ani s nulou.
Další užitečné věci: s[0] první znak, s.empty(), s.append(...), porovnání == a < fungují na obsah (ne na adresu jako u céčkových řetězců).
Past se spojováním: "a" + "b" se nepřeloží, protože sčítá dva ukazatele. Aspoň jeden operand musí být std::string: std::string("a") + "b".
Co vypíše string?
Vyber správně
Spoj metodu s činností
Ke každému zápisu najdi, co dělá.
Pole, vector, nebo string?
Roztřiď podle nejlepšího typu pro daný úkol.
Co dělá v[10] u vektoru s třemi prvky?
Operátor [] mez nekontroluje. Výjimku vyhazuje až at().
Kolik prvků má std::vector<int> v{4, 9};?
Složené závorky vytvoří seznam hodnot 4 a 9, tedy dva prvky.
Který řádek se nepřeloží?
Dva literály nejde sečíst, jsou to ukazatele. Ostatní zápisy mají aspoň jeden std::string.
Jaký je index prvního prvku v poli?
Indexování začíná nulou, poslední prvek pole o délce n má index n - 1.
Pod kapotou · Jak vector roste a vector<bool>
std::vector si drží kapacitu větší než velikost. Když se zaplní, alokuje větší blok (obvykle zvětší kapacitu násobně), prvky přesune a starý blok uvolní. Přidání na konec je tedy amortizovaně O(1). Kapacitu vidíš přes capacity(), dopředu ji rezervuješ reserve(n). Vkládání doprostřed a mazání (erase) je O(n), protože se prvky posouvají. std::vector<bool> je zvláštní specializace, která balí hodnoty po bitech a operator[] vrací proxy objekt, ne bool&. Pro nahlížení bez kopie jsou od C++17 std::string_view a od C++20 std::span. U std::string existuje optimalizace malých řetězců (SSO): krátký text se uloží přímo v objektu, bez alokace na haldě.