Obtížnost: 3 z 5
Lidsky řečeno
Než kuchař začne vařit, asistent připraví suroviny podle seznamu: nasype, co má nasypat, a přinese, co chybí. Preprocesor je takový asistent pro překladač. Před vlastním překladem projde zdrojový text, všude nahradí zkratky jejich významem a vloží do něj obsah jiných souborů. Pak teprve překladač dostane hotový text. Příkazy preprocesoru poznáš podle znaku # na začátku řádku.
Co dělá preprocesor
Překlad programu v C probíhá ve fázích:
| Fáze | Co se děje | Výstup |
|---|---|---|
| 1. Preprocesor | zpracuje řádky s #, odstraní komentáře | upravený zdrojový text |
| 2. Překladač (compiler) | z textu vytvoří strojový kód jednoho souboru | objektový soubor .o |
| 3. Linker (sestavovač) | spojí objektové soubory a knihovny | spustitelný program |
Výstup preprocesoru si můžeš prohlédnout příkazem gcc -E prog.c. Preprocesor C nezná jazyk, jen mechanicky nahrazuje text, proto se v něm chyby hledají hůř.
#define: konstanty
#define JMENO hodnota nahradí v dalším textu každý výskyt JMENO hodnotou. Používá se pro pojmenované konstanty. Píšou se obvykle velkými písmeny a bez středníku na konci (kdyby tam byl, vložil by se do kódu také).
Konstanty pomocí #define
Změň POLOMER a N a spusť znovu. Všimni si, že velikost pole N se mění na jednom místě.
Úkol: obvod kruhu
Konstanta PI už je definovaná. Načti poloměr (desetinné číslo) a vypiš obvod kruhu 2 * PI * r na dvě desetinná místa.
Makra s parametry
#define umí i makra s parametry. Chovají se jako funkce, ale jde o náhradu textu:
#define KVADRAT(x) ((x) * (x))
#define MAX(a, b) ((a) > (b) ? (a) : (b))
int v = KVADRAT(5); /* ((5) * (5)) = 25 */Závorky kolem parametrů i celého výrazu jsou povinné. Bez nich by KVADRAT(2 + 3) vyšlo 2 + 3 * 2 + 3 = 11 místo 25. Další past: parametr se může vyhodnotit víckrát, takže KVADRAT(i++) zvýší i dvakrát. Funkční makra simulátor na stránce spolehlivě nespouští. Zkus je na vlastním počítači. Pro běžné výpočty je lepší funkce (má typy a nic se nevyhodnocuje dvakrát). V novějším C se pro konstanty používá i const int N = 5; nebo enum.
#include: vložení souboru
#include doslova vloží obsah jiného souboru na místo řádku. Dvě podoby:
| Zápis | Kde se soubor hledá | Použití |
|---|---|---|
#include <stdio.h> | v systémových adresářích překladače | standardní knihovna |
#include "matematika.h" | nejdřív v adresáři tvého programu | tvoje vlastní hlavičky |
Podmíněný překlad
Preprocesor může části kódu zahrnout nebo vynechat. Hodí se pro ladicí výpisy, rozdíly mezi systémy nebo pro include guards.
#define LADENI 1
#if LADENI
printf("hodnota x = %d\n", x); /* zahrne se jen při LADENI 1 */
#endif
#ifdef _WIN32
/* kód jen pro Windows */
#else
/* kód pro ostatní systémy */
#endifDostupné jsou #if, #elif, #else, #endif, #ifdef (je definováno) a #ifndef (není definováno). Konstantu lze zadat i při překladu: gcc -DLADENI=1 -o prog prog.c.
Víc souborů: hlavičky a zdrojáky
Větší program se dělí do souborů. Ustálené pravidlo:
- Hlavičkový soubor (
.h): to, co ostatním slibuje: prototypy funkcí, typy (struct,typedef), konstanty. - Zdrojový soubor (
.c): vlastní definice funkcí.
Příklad s modulem pro matematiku. Tohle simulátor na stránce nespouští (běží v něm jen jeden soubor), jde o ukázky ke zkoušení na vlastním počítači.
/* matematika.h */
#ifndef MATEMATIKA_H
#define MATEMATIKA_H
int soucet(int a, int b);
int faktorial(int n);
#endif/* matematika.c */
#include "matematika.h"
int soucet(int a, int b) {
return a + b;
}
int faktorial(int n) {
return n <= 1 ? 1 : n * faktorial(n - 1);
}/* main.c */
#include <stdio.h>
#include "matematika.h"
int main(void) {
printf("%d\n", soucet(2, 3));
printf("%d\n", faktorial(5));
return 0;
}Include guards
Hlavičku může jeden soubor vložit nepřímo víckrát (přes jiné hlavičky). Typ nebo struct by se pak definoval dvakrát a překlad skončí chybou. Řešení se jmenuje include guard: celý obsah hlavičky se obalí do #ifndef / #define / #endif, takže se při druhém vložení přeskočí:
#ifndef MATEMATIKA_H /* je-li MATEMATIKA_H nedefinováno… */
#define MATEMATIKA_H /* …definuj ho a zahrň obsah */
/* obsah hlavičky */
#endif /* při druhém vložení už je definováno, obsah se přeskočí */Jméno makra bývá odvozené z názvu souboru velkými písmeny. Alternativou je nestandardní, ale široce podporované #pragma once.
Překlad více souborů
Každý .c se přeloží zvlášť do objektového souboru a linker je spojí:
gcc -Wall -c matematika.c # vznikne matematika.o
gcc -Wall -c main.c # vznikne main.o
gcc -o prog main.o matematika.o # linker: spustitelný programNebo vše najednou: gcc -Wall -o prog main.c matematika.c. Na Windows s MSYS2/MinGW je postup stejný (vznikne prog.exe), na macOS použij clang místo gcc. Když změníš jen main.c, stačí přeložit jen ten a znovu slinkovat, což je výhoda oddělených objektů. Právě to automatizuje nástroj make.
make a Makefile
Nástroj make čte soubor Makefile s pravidly ve tvaru cíl: závislosti a pod tím příkaz (odsazený tabulátorem, ne mezerami). Přeloží jen to, co se od posledního překladu změnilo.
CC = gcc
CFLAGS = -Wall -Wextra -std=c11
prog: main.o matematika.o
$(CC) -o prog main.o matematika.o
main.o: main.c matematika.h
$(CC) $(CFLAGS) -c main.c
matematika.o: matematika.c matematika.h
$(CC) $(CFLAGS) -c matematika.c
clean:
rm -f prog *.oSpuštění: make (přeloží prog), make clean (uklidí). V MSYS2 se jmenuje mingw32-make, popřípadě make po instalaci balíčku make.
Co simulátor nespouští
Simulátor na stránce spustí jeden soubor, #include bere jen standardní hlavičky. Neumí oddělené hlavičky a .c, #undef, #pragma ani spolehlivě funkční makra s parametry. Spolehlivě fungují #define konstanty, #if, #ifdef a #ifndef.
Podmíněný překlad v praxi
Zkus zakomentovat řádek #define LADENI a spustit znovu: ladicí výpis zmizí. Bez #define se kód mezi #ifdef a #endif vůbec nepřeloží.
Preprocesor a překlad
Doplň
Spoj pojem s významem
Patří do hlavičky (.h), nebo do .c?
Co udělá #include "moje.h"?
Preprocesor jen mechanicky vloží text souboru.
K čemu je include guard?
Druhé vložení se přes #ifndef přeskočí.
Proč má být v #define KVADRAT(x) ((x) * (x)) tolik závorek?
Bez závorek by KVADRAT(2 + 3) bylo 2 + 3 * 2 + 3.
Co dělá linker?
Překladač vytvoří .o soubory, linker je propojí.
Pod kapotou · Předdefinovaná makra a tipy pro hlavičky
Preprocesor nabízí zabudovaná makra: __FILE__ (jméno souboru), __LINE__ (číslo řádku), __DATE__, __TIME__ a __STDC_VERSION__ (verze standardu, pro C11 je to 201112L, pro C17 201710L). Operátor # v makru převádí parametr na řetězec (#define VYPIS(x) printf(#x " = %d\n", x)) a ## slepuje dva tokeny. U větších projektů se místo ručních Makefile používají generátory jako CMake. Hlavičky dává smysl psát tak, aby šly vložit samostatně, tedy aby samy vkládaly vše, co potřebují (typy ze <stddef.h> a podobně). Funkce definované přímo v hlavičce označuj static inline, jinak při vložení do dvou .c souborů vznikne při slinkování chyba dvojité definice.