0 bodů

C · 30 min

Funkce a rozdělení programu

Jak rozdělit program na funkce, co jsou prototypy, parametry předávané hodnotou, návratové hodnoty, rekurze a kde která proměnná platí.

Obtížnost: 3 z 5

Lidsky řečeno

Funkce je jako recept na kartičce. Napíšeš ho jednou (třeba „jak uvařit vajíčko“) a pak ho kdykoli použiješ jen tím, že řekneš jeho jméno. Kartička může potřebovat suroviny (parametry) a na konci ti něco předá (návratová hodnota). Díky tomu se program nemusí kopírovat a dá se číst jako seznam pojmenovaných kroků.

Proč funkce

Dosud jsi psal všechno do main. U delších programů to přestane stačit: kód se opakuje, hůř se čte a těžko se opravuje. Funkce je pojmenovaný kus kódu, který můžeš zavolat z libovolného místa. Už jednu znáš: printf je funkce, kterou napsal někdo jiný.

Definice a volání

c
#include <stdio.h>

int kvadrat(int x) {        /* návratový typ, jméno, parametry */
    return x * x;           /* return vrátí hodnotu volajícímu */
}

int main(void) {
    int v = kvadrat(7);     /* volání, 7 se zkopíruje do x */
    printf("%d\n", v);      /* 49 */
    return 0;
}

Definice funkce má čtyři části: návratový typ (int), jméno (kvadrat), seznam parametrů v závorkách (int x) a tělo ve složených závorkách. Příkaz return ukončí funkci a předá výsledek tomu, kdo ji zavolal.

Funkce, která nic nevrací, má návratový typ void. Funkce bez parametrů se zapisuje int f(void). Prázdné závorky f() v C neznamenají „žádné parametry“, ale „neurčené parametry“, proto piš vždy void.

Vyber

Části funkce

Parametry se předávají hodnotou

V C se parametry kopírují. Funkce dostane vlastní kopii a změna kopie se původní proměnné nedotkne.

Vyzkoušej v C

Změní funkce původní proměnnou?

Spusť program a všimni si, že a v main zůstane 5, i když funkce svou kopii zvětšila. Zkus si před spuštěním tipnout, co vypíše.

Chceš-li, aby funkce změnila původní proměnnou, musíš jí předat její adresu (ukazatel). To je téma lekce o ukazatelích. Pole se naopak předávají tak, že funkce dostane adresu prvního prvku, takže prvky pole změnit umí.

Prototyp: funkce musí být známá před použitím

Překladač čte soubor shora dolů. Když zavoláš funkci, kterou ještě „nezná“, ohlásí chybu nebo si její podobu špatně domyslí. Řešení: napsat nad main prototyp, tedy hlavičku funkce zakončenou středníkem, a samotnou definici dát až pod main.

c
#include <stdio.h>

int soucet(int a, int b);   /* prototyp: slibuje, že funkce někde existuje */

int main(void) {
    printf("%d\n", soucet(2, 3));
    return 0;
}

int soucet(int a, int b) {  /* definice */
    return a + b;
}

Prototyp je také smlouva: překladač podle něj kontroluje počet a typy argumentů. V pozdějších lekcích prototypy přesuneme do hlavičkových souborů.

Funkce s více parametry a návratovou hodnotou

Úkol v C

Úkol: větší ze dvou čísel

Dopiš funkci vetsi, která vrátí větší ze dvou celých čísel. Program načte dvě čísla a vypíše větší z nich.

Funkce může vrátit jen jednu hodnotu. Potřebuješ-li víc výsledků, použiješ ukazatele nebo strukturu (obojí později).

Rozsah platnosti proměnných

Proměnná existuje jen tam, kde byla deklarována:

DruhKde je deklarovánaKde platíŽivotnost
Lokálníuvnitř funkce nebo bloku { }jen uvnitř toho blokudo konce bloku
Parametrv hlavičce funkceuvnitř funkcedo návratu z funkce
Globálnímimo všechny funkcev celém souboru pod deklaracípo celý běh programu

Dvě funkce mohou mít lokální proměnné stejného jména, vzájemně o sobě nevědí. Lokální proměnná také zastíní globální stejného jména. Globálním proměnným se vyhýbej: kdokoli je může změnit, takže hůř poznáš, kdo ji pokazil.

Rekurze

Funkce může zavolat sama sebe. Říká se tomu rekurze. Každá rekurzivní funkce potřebuje dvě věci: základní případ, kdy už se nevolá dál, a krok, který se přibližuje k základnímu případu. Klasický příklad je faktoriál: n! = n · (n − 1)!, přičemž 0! = 1.

Vyzkoušej v C

Rekurzivní faktoriál

Hřiště: změň vstup a sleduj, co se děje. Zkus se zamyslet, kolik volání funkce vznikne pro faktorial(5).

Každé volání dostane na zásobníku vlastní kopii parametrů a lokálních proměnných. Když zapomeneš základní případ, volání se nikdy nezastaví a zásobník dojde (přetečení zásobníku, program spadne).

Úkol v C

Úkol: mocnina rekurzí

Dopiš rekurzivní funkci mocnina(z, n), která spočítá z na n-tou (n je nezáporné celé číslo). Platí z⁰ = 1 a zⁿ = z · zⁿ⁻¹.

Rozdělení programu na funkce

Dobrá funkce dělá jednu věc a má jméno, které říká, jakou. Místo jednoho dlouhého main pak čteš seznam kroků. Ukázka: zjištění, zda je číslo prvočíslo.

Vyzkoušej v C

Prvočísla do 30

Program rozdělený na funkci je_prvocislo a main. Zkus změnit horní mez.

Přeložení na vlastním počítači

Ulož program jako prog.c a přelož ho: gcc -Wall -o prog prog.c (Linux: balíček gcc, Windows: MSYS2/MinGW, macOS: clang přes Xcode Command Line Tools). Přepínač -Wall zapne užitečná varování, třeba na chybějící return nebo volání funkce bez prototypu. Spuštění: ./prog (ve Windows prog.exe).

Doplň

Doplň chybějící části

Spoj dvojice

Spoj pojem s významem

Roztřiď

Správně, nebo chyba?

Kvíz

Co vypíše program: void f(int x) { x = 9; } int main(void) { int a = 1; f(a); printf("%d", a); }?

Kvíz

K čemu slouží prototyp funkce?

Kvíz

Co musí mít každá správná rekurzivní funkce?

Kvíz

Jak správně zapsat funkci bez parametrů?

Pod kapotou · Co se děje na zásobníku při volání

Při volání funkce překladač vytvoří na zásobníku (call stack) rámec s parametry, lokálními proměnnými a návratovou adresou. Po return se rámec uvolní. Proto je lokální proměnná po návratu neplatná a proto má rekurze omezenou hloubku (typicky stovky tisíc volání, závisí na velikosti zásobníku, na Linuxu bývá výchozí 8 MB). Překladače umí koncovou rekurzi (volání je poslední příkaz) při optimalizaci změnit na cyklus, standard to ale nezaručuje. Funkce main smí mít podobu int main(void) nebo int main(int argc, char *argv[]).

Kartičky

Opakování